Záchranáři čelí teroristickým útokům

Záchranáři jsou vždy v nebezpečí, když jsou mimo sanitku. Epizody násilí jsou běžné a bohužel časté. Nastavení této případové studie je v Izraeli.

Postavy této skutečné zkušenosti jsou zdravotníci a EMT v Izraeli. Hlavní hrdinka absolvovala školení EMT-P za poslední rok. V posledních letech Jeruzalém a Izrael viděli vážný nárůst teroristických útoků „osamělých vlků“, kteří měli nejrůznější tvary: bodnutí, auto-pěchování, střílení, bombardování a jakákoli kombinace předchozích.

Snadnou volbou pro tuto případovou studii by bylo začít si vzpomenout na příběh o reakci na nějaký teroristický útok, kde může nebo nemusí být aktivní střelec nebo terorista uprchl a může nebo nemusí prchnout ve směru, kterým reagují. z.

 

TERROR ATTACK: PARAMEDICS RESPONSE

Jak bylo uvedeno výše, dispečink komunikuje s policejní stanicí odpovědnou za oblast, na kterou reagujeme, a zeptá se jich, zda je třeba policejní doprovod. Obvykle, zda je potřeba policejní doprovod, skončíme čekáním u nějakého vchodu do sousedství, protože někdo (rodina / přítel pacienta) musí přijít a ukázat nám cestu, buď kvůli nedostatku názvů ulic v oblasti nebo kvůli nedostatku informací o přesné adrese.

Během tohoto období představení jsme jako záchranáři často seděli kachny. Před několika lety jsme odpovídali na hovor během pozdních večerních hodin a čekali jsme u vchodu do sousedství, když se rozhlížíme, abychom zjistili, zda se k nám někdo blíží, abychom nám ukázali způsob, jakým jsme si všimli někoho, kdo se ubírá směrem k nám. Prvním předpokladem je samozřejmě to, že je to rodinný příslušník, naštěstí pro nás jeden z posádky měl dost ostré oči, aby si všiml, že tato osoba nesla koktejl molotov a křičel na řidiče, aby mohl začít řídit. Molotovův koktejl byl hoden, zasáhl nás ambulance ale naštěstí jsme se nerozbili, což nám umožnilo uniknout nezraněné. V tomto případě jsme nečekali na policejní doprovod, který nám jediná rodina ukáže cestu, protože situace byla údajně bezpečná.

Někdy mohou záchranáři, kteří čekají na policii, způsobit závažné zpoždění v reakci. Není to tak dávno, co jsem odpověděl přímo jednomu z mých sousedů (bez policejního doprovodu, moudrost tohoto je sporná), Sanitka ALS byla vzdálena 5 minutu chůze, ale stále čekala na policejní doprovod. Naštěstí pro mě záchranář, Zdravotník, zdravotnice uvědomit si, že to může chvíli trvat poslat člena rodiny domů s dopravou židle. Po dokončení mého primárního hodnocení všechno směřovalo k CVA, pro které, jak všichni víme, je čas do nemocnice kritickým faktorem. Spolu s mužskými rodinnými příslušníky pacientů jsme ji naložili na židli a vydali se na cestu k sanitce.

Po příjezdu do sanitky pacient se začal chopit, kdyby se to stalo, když jsem byl sám v domě, neměl bych ani prostředky k zastavení záchvatu ani k ochraně před rozhněvanou rodinou a žádal mě, abych „něco udělal“. Tento příběh je však pěkně zakončen. Několik týdnů po akci ke mně jeden z členů rodiny přišel ke mně na ulici, aby mi poděkoval a řekl mi, že se pacient vrátil domů bez trvalých negativních účinků díky rychlá reakce našich zdravotníků.

Během čekání na policii se rodina / přátelé pacienta mohou pochopitelně velmi rozrušit, pokusí se nás přesvědčit, že je vše v bezpečí, a prosím, pojďme už jít. Pro většinu členů posádky je to samozřejmě velmi obtížné, na jedné straně chceme jít a dělat to naše pracovních míst na druhou stranu, mnozí z nás zažili z první ruky, proč potřebujeme policejní doprovod.

Jakmile dorazíme na scénu, policie s námi někdy přijde, někdy zůstanou venku, mohou dokonce zmizet v polovině hovoru (ačkoli se to samozřejmě nemá stát):
Před více než rokem jsem reagoval s několika dalšími členy našeho týmu a externí posádkou sanitky na náskok v místním klanu, zatímco členové klanu už na nás čekali, abychom nás odvezli na scénu (která byla uvnitř budovy méně než 50m) od nás) policejní doprovod se ještě musel ukázat.

Hovor byl velmi blízko policejní stanici, takže jsme právě skončili napůl nutícími dva policejní důstojníky, aby nás doprovodili dovnitř. Věci se trochu uklidnily, měli jsme pacienty 2, dva ze starších klanu z protichůdných frakcí, takže jsme se rozdělili do skupin 2 záchranáři a poskytovatelé. Policisté zůstali na chodbě mezi dvěma léčebnými místy, obě skupiny zdravotníků měly mezi sebou jednoho ozbrojeného poskytovatele (protože žijeme v nebezpečných lokalitách, jen málo z nás má povolení ke střelbě). Zatímco jsme byli stále uvnitř, věci se začaly zahřívat, všimli jsme si, že policisté už nebyli v chodbě ani nikde jinde na dohledu.

Zpočátku to bylo jakési „krátké vzplanutí“ násilí a skupina, ve které jsem se rozhodl začít brát našeho pacienta venku ihned po krátkém vzplanutí, druhé skupině chyběl dopravní prostředek, protože jsme přišli vybaveni pro jednoho pacienta, takže jakmile bychom měli našeho pacienta venku, dostali bychom jim další křeslo. Když jsme se dostali ven z klanu kolem nás, začali znovu vážně bojovat, zatímco druhá skupina byla stále uvíznutá uvnitř. Naštěstí těsná blízkost policejní stanice umožnila pohraniční policii poměrně rychlou reakci na vyklizení zbytku našeho týmu.

Člen ozbrojeného týmu uvnitř přiznal, že se dostal velmi blízko k tomu, že byl nucen čerpat svou zbraň.
Někdy kvůli výbušnosti situace můžeme provést velmi rychlé primární posouzení a zátěž a vyřídit správné posouzení a ošetření během přepravy, i když to ztěžuje naši práci a může způsobit, že budeme mít méně pohodlné pozice vykonávat naše práce.

Před několika lety jsme zavolali OHCA na ulici klanu staršího na ulici, s celým klanem (desítky až 100 lidí) kolem nás (asi 6-8 zdravotnický personál a možná 6 pohraniční policisté) pacient nebyl prohlásil v terénu, i když nebyl životaschopný, ale spíše s „ukázáním“ CPR na sanitku (nikdo nemůže udělat efektivní CPR na pohybujícím se nosítkách a my jsme tehdy neměli zařízení CPR), které by bylo přepravováno do nemocnice, aby byla vyhlášena, kde by bezpečnost mohla zvládnout klan.

Za normálních okolností jsou jedinými neživotaschopnými pacienty, které transportujeme do nemocnice, dětští pacienti, protože správný sociální pracovník/psychiatrické je tam k dispozici infrastruktura, která rodičům pomůže s jejich zármutkem, ale pro případy, kdy hrozí nebezpečí pro posádku nebo bezpečnost veřejnosti, pacienta také převezeme.
Během uplynulého roku jsme při několika příležitostech zacházeli s teroristy, kteří ještě nebyli kontrolováni sappery, to byla chyba z naší strany (a policie za to, že to umožnilo), která nás vystavila vážnému nebezpečí, naštěstí jsme vyšli bez zranění.

ANALÝZA

Představil jsem vám různé scénáře a situace, nemohu předstírat, že mám řešení.
Myslím, že existuje několik faktorů, které mohou zdravotníci / policie ovlivnit, aby snížili rizika:

  1. Časy příjezdu, policie ne vždy zachází s naší potřebou rychle dorazit jako nouzová situace, to je samozřejmě zcela vyloučitelný zdroj dalšího hněvu od okolních pacientů (a pacientů).
  2. Po správných postupech / protokolech je protokol velmi jasný o teroristech, kteří mohou nést výbušniny, které nejprve kontroluje odborník na výbušniny, ale v dnešní době nám někdy zapomínáme přijmout nezbytná preventivní opatření, abychom zachránili životy, vyškolili tyto scénáře a přezkoumali po akci se od nich poučit a zakořenit je do našeho podvědomí, doufejme, pomůže v budoucnosti zabránit takovým poklesům.
  3. Výstraha a situační povědomí jsou jednou z nejdůležitějších věcí, jak bylo uvedeno výše, kdyby si náš člen posádky sanitky nevšiml molotovového koktejlu, který by mohl při nárazu explodovat, a zapálil naši sanitku.
  4. Být zkušenými komunikátory, kteří odstraňují situace s agresivními pacienty / rodinami pacientů bez potřeby policie (bohužel v současné době není nabízeno školení na toto téma, kromě základních jazykových kurzů, jako je verbální judo, nejsou nabízeny).
  5. Členové ozbrojené posádky, i když to může být proti Ženevské úmluvě, má posádka s jedním nebo více ozbrojenými členy tendenci být o něco otevřenější pro vstup do nebezpečné oblasti bez policejního doprovodu, čímž zkracuje dobu čekání. Jejich pouhá přítomnost také inklinuje varovat před hotheads. Přestože bychom chtěli říci, že vše lze vyřešit mluvením nenásilí, které žijeme v oblasti, kde to prostě není pravda, lidé, kteří na nás útočí, dobře vědí, že jsme přišli zacházet s pacientem, mohou dokonce znát našeho pacienta a prostě se nestarají o jejich pohodu víc než o to, aby se dostali.
  6. Obecná policejní přítomnost, sousedství s normální / zvýšenou přítomností policie (například kvůli tomu, že tam Židé žijí) bývají méně nebezpečné.
  7. Více společných simulací může také pomoci při rozvoji lepšího společného prostředí s policií, větší důvěry a lepších postupů.

Je třeba také říci pozitivní věci, i když jsem zde vyprávěl mnoho příběhů o násilí, převážná většina našich volání končí bez násilí.

Mohlo by se Vám také líbit