Generalizovaná úzkostná porucha: příznaky, diagnostika a léčba
Generalizovaná úzkostná porucha, známá také jako GAD nebo DAG, podle anglického vzorce, je klinickou formou úzkostných poruch. Postihuje převážně ženy (1.5:1) a odhaduje se prevalence 3–5 % populace.
Velmi často podceňovaný nejen pacienty, ale i lékaři, může – ale pouze a výhradně ve velmi extrémních případech – vést i ke zvýšenému riziku sebevražd.
Jak již název napovídá, úzkost, která poruchu charakterizuje, není koncentrována nebo vyvolána konkrétním objektem nebo situací (tj. je nespecifická).
Při komentování svých obtíží pacient obvykle velmi přesně a vhodně nejprve rozpozná rozpor mezi skutečným rozměrem obtíží, kterým musí čelit, a množstvím úzkosti, kterou vyvolávají.
Porucha je chronická: obvykle se projevuje v raném věku, a to natolik, že pacient uvádí, že je „po celou dobu“ úzkostný.
Příznaky generalizované úzkostné poruchy
Charakteristickými příznaky jsou alarmové stavy, charakterizované psychickým stavem obecného úzkostného očekávání a četnými fyzickými příznaky a symptomy vegetativní aktivace (hyperarousal): migréna, bušení srdce, závratě a nespavost, potíže se soustředěním, svalové napětí, neklid může nastat.
Kromě těchto čistě 'fyzických' symptomů mohou existovat kognitivní symptomy, jako je prázdnota, derealizace a depersonalizace.
S tím mohou být spojeny poruchy spánku, jako jsou přerušení nebo časné probouzení; někdy se postižení probudí uprostřed noci a zůstávají ve stavu napětí a mají potíže znovu usnout.
Diagnóza generalizované úzkostné poruchy
Diagnostická kritéria (DSM 5 – 2013)
A) Nadměrná úzkost a obavy, vyskytující se po většinu dní, po dobu nejméně 6 měsíců, z mnoha událostí nebo činností (práce, škola, společenský život).
B) Jednotlivec těžko ovládá obavy
C) Úzkost a obavy jsou spojeny se 3 nebo více z následujících příznaků
- Roztěkanost
- Snadná únava
- Obtížnost soustředění
- Popudlivost
- Svalové napětí
- Poruchy spánku
D) Úzkost, obavy nebo fyzické příznaky způsobují klinicky významné úzkost nebo brzdí oblasti sociálního či pracovního fungování.
E) Poruchu nelze přičíst fyziologickým účinkům látek nebo jinému zdravotnímu stavu.
F) Poruchu nelze nejlépe vysvětlit příznaky jiných duševních poruch
Terapie
Benzodiazepiny se v terapii používají již řadu let; ačkoli jsou bezpečné léky s malým počtem vedlejších účinků, jejich omezením je vznik tolerance a závislosti při dlouhodobém užívání.
Z těchto důvodů se v poslední době s určitým úspěchem používají SSRI.
Buspiron, anxiolytikum třídy azapironů, má jednu z volitelných indikací u GAD.
Je to serotonergní (5-HT1A) agonista a presynaptický dopaminergní antagonista.
Oproti BZD má přednosti selektivní anxiolytické působení, nepřítomnost sumačních účinků s alkoholem, nepřítomnost sedace a myorelaxace, nepřítomnost respirační deprese a nemožnost vyvolání závislosti.
Anxiolytický účinek buspironu má však latenci asi 10-15 dní.
Přečtěte si také:
Nouzové živě ještě více…Živě: Stáhněte si novou bezplatnou aplikaci vašich novin pro IOS a Android
Zneškodnění mezi prvními respondenty: Jak zvládnout pocit viny?
Časová a prostorová dezorientace: Co to znamená a s jakými patologiemi je spojena
Záchvat paniky a jeho vlastnosti
Patologická úzkost a záchvaty paniky: Běžná porucha
Pacient s panickým záchvatem: Jak zvládnout záchvaty paniky?
Panický záchvat: co to je a jaké jsou příznaky
Záchrana pacienta s problémy s duševním zdravím: Protokol ALGEE
Proč se stát první pomocí pro duševní zdraví: Objevte tuto postavu z anglosaského světa
Úzkost: Pocit nervozity, starosti nebo neklidu
Hasiči / Pyromanie a posedlost ohněm: Profil a diagnostika osob s touto poruchou
Intermitentní výbušná porucha (IED): Co to je a jak ji léčit
Řízení duševních poruch v Itálii: Co jsou to ASO a TSO a jak jednají respondenti?
ALGEE: Společné objevování první pomoci v oblasti duševního zdraví
Záchrana pacienta s problémy s duševním zdravím: Protokol ALGEE
Základní psychologická podpora (BPS) při záchvatech paniky a akutní úzkosti
Závažnost příznaků deprese v průběhu času může pomoci předvídat riziko mrtvice
Úzkost, kdy se normální reakce na stres stává patologickou?