Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti: psychoterapie, léky
Poruchy osobnosti soubor různých navyklých vzorců prožívání nebo chování, které se značně odchylují od sociálního a kulturního kontextu, do kterého jedinec patří, a jsou charakterizovány přetrvávajícími vzorci myšlení, vnímání, reakcí a vztahů, které subjektu způsobují značné utrpení a/nebo nebo narušit jeho funkční schopnosti
Poruchy osobnosti jsou skupinou deseti poruch shromážděných do tří skupin (také nazývaných „shluky“) na základě deskriptivních podobností.
Obsedantně-kompulzivní porucha je zařazena do skupiny C
Zahrnuje tři poruchy osobnosti, které se vyznačují nízkou sebeúctou a/nebo vysokou úzkostí a při kterých se lidé často zdají být úzkostní nebo ustrašení.
- Vyhýbavá porucha osobnosti: postižení mají tendenci se zcela vyhýbat sociálním situacím ze strachu z negativních úsudků od ostatních, čímž se projevují výraznou plachostí;
- závislá porucha osobnosti: trpící mají výraznou potřebu, aby se o ně ostatní starali a starali se o ně, čímž delegují všechna svá rozhodnutí;
- obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti: postižený má výrazný sklon k perfekcionismu a preciznosti, má silné zaujetí pro pořádek a kontrolu nad tím, co se děje.
Obsedantně kompulzivní porucha osobnosti
Obsedantně kompulzivní porucha osobnosti (také nazývaná ananchastická porucha osobnosti nebo obsedantní porucha osobnosti) je charakterizována komplexem strnulých reakcí osobnosti, chování a pocitů, které se projevují v několika oblastech.
Subjekt má tendenci přizpůsobovat se postupům, zvykům nebo pravidlům nadměrným a neflexibilním způsobem a má také opakující se myšlenky nebo chování, které je oddáno neustálé kontrole situace a perfekcionismu, který, pokud není dosažen a udržován, může přenášet silné pocit úzkosti u pacienta.
Úzkost se tedy projevuje zejména tehdy
- navyklé a opakující se postupy subjektu jsou změněny, např. neočekávanou situací nebo jinými lidmi;
- standardy směřující k perfekcionismu nejsou splněny, a to ani při minimálních nesrovnalostech mezi očekávaným a dosaženým cílem.
Celkový postoj pacienta je železná nepružnost úsudku (někdy inklinující k moralismu), touha po řádu a věrnosti rutině, úzkost z okolního světa, který se často jeví jako neuspořádaný a nekontrolovatelný.
Typickými obrannými mechanismy obsedantní osobnosti jsou vyhýbání se, odstranění, reaktivní trénink, izolace od náklonnosti a intelektualizace.
Obsedantně-kompulzivní poruchu osobnosti je třeba odlišit od (neurotické) obsedantně-kompulzivní poruchy
Obsedantně-kompulzivní porucha je úzkostná porucha, které dominují opakující se myšlenky s nepříjemným obsahem a je charakterizována prováděním rituálního chování, které je subjekt nucen provádět: tyto symptomatické projevy jsou egodystonické v tom smyslu, že je pacient rozpozná jako problematické a přeje si aby se jich zbavil, ale není toho schopen.
Naopak rysy, které tvoří zvláštnost obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti, popsané dříve, jsou egosyntonické a nezpůsobují nepohodlí: naopak subjekt vidí svou poruchu pozitivně a často ani neví, že ji má, vzhledem k jeho jednání jako pozitivní rys jeho osobnosti a ne jako nemoc.
Obsedantně-kompulzivní porucha a obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti však mohou koexistovat u stejného subjektu.
Psychoterapie
Psychodynamické přístupy se zaměřují především na interpretaci potlačených a potlačovaných prvků, od nichž se má za to, že se odvíjejí symptomy, které se u pacienta projevují.
Terapeutický vztah používají jako výchozí bod k prozkoumání předchozích vztahů, které mohly určovat vývoj symptomů.
Vyšetřují se raná traumata.
Je stimulováno rozpoznání aspektů, které blokují pacientovu kreativitu a jsou neefektivní při zvládání životních situací.
Když se obavy a pocity nepohodlí stanou vědomými, lze je efektivně řešit.
Práce se sny a volné asociace se používají k překonání obranyschopnosti pacienta proti hluboce zakořeněným pocitům a obavám.
V rámci kognitivně-behaviorální terapie obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti jsou cíle léčby dohodnuty ve spolupráci mezi pacientem a terapeutem; v důsledku toho se liší pacient od pacienta.
Obecně je cílem terapie zmírnit nepohodlí pacienta a dosáhnout změn nezbytných k tomu, aby mohl žít spokojenější život.
Konkrétně jde o základní cíle, kterých má být u pacienta dosaženo
- podporovat uvědomění a přijetí vlastních nálad a emocí
- naučit se efektivní strategie pro zvládání problémových situací;
- podporovat flexibilitu v otázkách morálky a etiky;
- snížení příliš vysokých standardů výkonu;
- zvýšit schopnost relaxace při volnočasových aktivitách;
- rozvíjet schopnost navazovat uvolněnější, neformálnější a intimnější vztahy;
- opuštění samolibého chování na jedné straně, dominantního chování na straně druhé.
Metoda použitá k dosažení těchto cílů zahrnuje:
- identifikace, zpochybňování a následná modifikace základních přesvědčení o sobě a světě;
- identifikace a přerušení bludných kruhů mezi emocemi, myšlenkami a chováním;
- využití terapeutického vztahu jako kontextu, ve kterém být sám sebou a zažít bezpodmínečné přijetí terapeutem, což povzbuzuje a podporuje sebepřijetí;
- použití relaxačních technik;
- postupné vystavování se obávaným situacím.
Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti: farmakoterapie
Farmakologická terapie se v současnosti používá jako podpora psychoterapie, k léčbě některých symptomů pacienta, pokud jsou přítomny.
Deprese a úzkost se často léčí selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Antipsychotika se používají v případě jakýchkoliv produktivních příznaků.
Přečtěte si také:
Nouzové živě ještě více…Živě: Stáhněte si novou bezplatnou aplikaci vašich novin pro IOS a Android
Úzkost: Pocit nervozity, starosti nebo neklidu
Co je OCD (obsedantně kompulzivní porucha)?
Nomophobia, Unrecognized Mental Disorder: Smartphone Addiction
Ekologická úzkost: Účinky změny klimatu na duševní zdraví
Hasiči / Pyromanie a posedlost ohněm: Profil a diagnostika osob s touto poruchou
Váhání při řízení: Mluvíme o amaxofobii, strachu z řízení
Pediatrie, co je to PANDAS? Příčiny, vlastnosti, diagnostika a léčba