Srdeční selhání: příčiny, příznaky, testy pro diagnostiku a léčbu

Srdeční selhání je jednou z nejčastějších kardiopatií nad 65 let. Je charakterizována neschopností srdce plnit funkci pumpy, což má za následek nedostatečné prokrvení zbytku těla a „stagnaci“ krve před nefunkčními srdečními komorami, což vede k „překrvení“ postižených orgánů. Toto je také označováno jako srdeční selhání

Co je srdeční selhání? Z čeho se skládá?

Srdeční selhání je chronický stav, jehož frekvence v Itálii je asi 2%, ale s věkem a u ženského pohlaví se postupně zvyšuje a dosahuje více než 15% u obou pohlaví.

Vzhledem k obecnému stárnutí populace je to v současné době kardiovaskulární onemocnění s nejvyšším výskytem (1–5 nových případů na 1000 100 subjektů/rok) a prevalencí (více než 1000 případů na 65 65 subjektů nad XNUMX let) a hlavní příčinou hospitalizace u lidí starších XNUMX let.

Systolická dekompenzace a diastolická dekompenzace

Srdce dostává venózní krev z periferie (přes pravou síň a komoru), podporuje okysličování zavedením do plicního oběhu a poté přes levou síň a komoru tlačí okysličenou krev do aorty a poté do tepen transport do všech orgánů a tkání těla.

Počáteční rozdíl lze tedy udělat mezi:

  • Systolická dekompenzace v přítomnosti snížené kapacity levé komory pro vylučování krve;
  • Diastolická dekompenzace za přítomnosti zhoršené náplně levé komory.

Protože funkce levé komory je běžně hodnocena takzvanou ejekční frakcí (procento krve čerpané do aorty při každé kontrakci (systole) levé komory), obvykle vypočítané pomocí echokardiogramu, přesnější rozlišení mezi:

  • Konzervovaná ejekční frakce (nebo diastolická) dekompenzace, při které je ejekční frakce větší než 50%.
  • Dekompenzace snížené ejekční frakce (nebo systolické), při které je ejekční frakce menší než 40%.
  • Mírně snížená dekompenzace ejekční frakce, kde se ejekční frakce pohybuje mezi 40 a 49%.

Tato klasifikace je důležitá pro vývoj stále cílenějších terapií (jak uvidíme, v současné době existují pouze osvědčené terapie pro dekompenzaci snížené ejekční frakce).

Srdeční selhání: Jaké jsou příčiny?

Příčinou srdečního selhání je obvykle poškození myokardu, srdečního svalu, které může být způsobeno například infarktem nebo nadměrným stresem způsobeným nekontrolovanou hypertenzí nebo dysfunkcí chlopně.

Elektrokardiogram mnoha dekompenzovaných pacientů může vykazovat blok větve levého svazku (BBS), změnu v šíření elektrického impulsu, která může změnit mechaniku srdce, což způsobuje dyssynchronii kontrakce a následně zhoršení srdeční kontraktilní aktivity.

Srdeční selhání: rizikové faktory

Podrobněji jsou následující rizikové faktory pro dekompenzaci se sníženou ejekční frakcí

  • ischemická choroba srdeční (zejména předchozí infarkt myokardu)
  • chlopňová srdeční choroba
  • hypertenze.

Na druhou stranu rizikové faktory pro dekompenzaci se zachovanou ejekční frakcí jsou

  • cukrovka
  • metabolický syndrom
  • obezita
  • fibrilace síní
  • hypertenze
  • ženské pohlaví.

Jaké jsou příznaky srdečního selhání?

V počátečních fázích srdečního selhání mohou příznaky chybět nebo být mírné (například dušnost po namáhavém cvičení).

Srdeční selhání je však progresivní stav, kdy se příznaky postupně stávají výraznějšími, což vede k potřebě vyhledat lékařskou pomoc nebo někdy vyžadovat hospitalizaci.

Příznaky, důsledek sníženého prokrvení orgánů a tkání a `` stagnace`` krve před nefunkčními srdečními komorami s `` překrvením`` postižených orgánů, mohou zahrnovat:

  • Dušnost, tj. Dušnost, způsobená nahromaděním tekutiny v plicích: zpočátku se objevuje po intenzivní námaze, ale postupně také po mírné námaze, v klidu a dokonce vleže na zádech během spánku (dekubitální dušnost), přerušení nočního klidu a přinutit jednoho posadit se.
  • Edém (otok) v dolních končetinách (chodidla, kotníky, nohy), také způsobený nahromaděním tekutiny.
  • Otok a/nebo bolest břicha, opět způsobené nahromaděním tekutin, v tomto případě ve vnitřnostech.
  • Astenie (únava), způsobená sníženým prokrvením svalů.
  • Suchý kašel v důsledku hromadění tekutiny v plicích.
  • Ztráta chuti k jídlu.
  • Obtížné soustředění způsobené sníženým přívodem krve do mozku a v závažných případech zmatenost.

Srdeční selhání: úrovně závažnosti

Na základě symptomů, které fyzická aktivita generuje, a tudíž míry, do jaké je omezena, definovala New York Heart Association čtyři třídy zvyšující se závažnosti (od I do IV) srdečního selhání:

  • Asymptomatický pacient: obvyklá fyzická aktivita nezpůsobuje únavu ani dušnost.
  • Mírné srdeční selhání: Po mírné fyzické aktivitě (např. Zdolání několika schodů nebo jen několik kroků s váhou) dochází k dušnosti a únavě.
  • Středně těžké až těžké srdeční selhání: dušnost a únava se objevují i ​​po minimální fyzické aktivitě, jako je chůze méně než 100 m po rovině normálním tempem nebo stoupání po schodech.
  • Těžké srdeční selhání: astenie, dušnost a únava se objevují i ​​v klidu, vsedě nebo vleže.

Diagnóza: kardiologické vyšetření

Získání včasné diagnózy srdečního selhání je důležité pro lepší zvládnutí tohoto chronického stavu, zpomalení jeho progrese a tím pomáhá zlepšit kvalitu života pacienta.

Diagnostika srdečního selhání však není vždy snadná: příznaky často kolísají a intenzita se s přibývajícími dny mění.

Navíc, jak jsme viděli, jde o nespecifické příznaky, které pacienti, zejména starší pacienti a ti, kteří již bojují s jinými nemocemi, mají tendenci podceňovat nebo přisuzovat jiným příčinám.

Na druhé straně přítomnost dušnosti a/nebo edému u jedinců s rizikovými faktory srdečního selhání by měla vyvolat specializované kardiologické vyšetření.

Jaká vyšetření by měla být provedena k diagnostice srdečního selhání?

Diagnostické vyšetření srdečního selhání zahrnuje anamnézu (tj. Shromažďování informací o anamnéze a symptomech pacienta) a předběžné fyzické vyšetření. Specialista pak může požádat o některá další vyšetření (laboratorní a instrumentální testy), včetně

  • elektrokardiogram
  • echokardiogram
  • zobrazování srdce magnetickou rezonancí pomocí kontrastního média
  • krevní dávka natriuretických peptidů (molekuly produkované převážně levou komorou; normální hladiny v krvi obecně vylučují dekompenzaci).

Mohou být také požadovány invazivnější testy, jako je srdeční katetrizace a koronarografie.

Jak se léčí srdeční selhání?

Srdeční selhání je chronický stav, který vyžaduje multidisciplinární přístup ke snížení symptomů, zpomalení progrese onemocnění, snížení hospitalizace, zvýšení přežití pacientů a zlepšení kvality života.

Kromě včasné diagnostiky je cenná aktivní role pacienta a spolupráce mezi multidisciplinárním týmem a rodinným lékařem.

Mezi hlavní možnosti léčby patří:

  • Změny životního stylu, které zahrnují:
  • Snížení spotřeby soli;
  • Pravidelná aerobní fyzická aktivita mírné intenzity (např. 30 minut chůze alespoň 5 dní v týdnu);
  • Omezení příjmu tekutin;
  • Vlastní monitorování, tj. Denní sledování tělesné hmotnosti, krevního tlaku, srdeční frekvence, možné přítomnosti edému.
  • Farmakologická terapie s několika léky v kombinaci zahrnující:
  • Léky blokující systém renin-angiotensin-aldosteron (inhibitory ACE, sartany a antialdosteronika);
  • Léky, které antagonizují sympatický nervový systém (beta-blokátory, jako je karvedilol, bisoprolol, nebivolol a metoprolol);
  • Léky inhibující neprilysin (jako je sakubitril);
  • Inhibitory kotransportéru sodíku a glukózy.
  • Resynchronizační terapie srdce (v kombinaci s medikací, pokud dojde k poruše vedení elektrického impulzu, jako je například blok levého svazku větví): vyžaduje implantaci elektrických zařízení (kardiostimulátorů nebo biventrikulárních defibrilátorů) k resynchronizaci srdeční kontrakce. Spolu s léky mohou zařízení zpomalit progresi onemocnění a někdy vést k normalizaci ejekční frakce levé komory.
  • Chirurgické zákroky (jako chirurgická nebo perkutánní korekce chlopňového onemocnění, chirurgická nebo perkutánní revaskularizace myokardu, až po implantaci „umělého srdce“ a transplantaci srdce).

Je třeba zdůraznit, že výše uvedené léky a resynchronizační terapie se osvědčily pouze při systolické dekompenzaci nebo snížené ejekční frakci. Zejména první dvě kategorie výše uvedených léků, tj. Blokátory renin-angiotensin-aldosteronového systému (ACE inhibitory, sartany a antialdosteronová léčiva) a ty, které antagonizují sympatický nervový systém (beta-blokátory), jsou stále první- liniová terapie pro tento stav.

Bylo prokázáno, že mění historii onemocnění, snižuje úmrtnost a nemocnost působením na negativní interakce mezi hyperaktivací sympatického nervového systému a systémem renin-angiotensin-aldosteron a progresí ventrikulární dysfunkce.

V posledních letech došlo k investování do výzkumu nových molekul schopných ještě účinněji antagonizovat neurohormonální mechanismy, které jsou základem progrese srdečního selhání.

Byla tedy identifikována kombinace léčiva sacubitril (který inhibuje neprilysin a tím zvyšuje hladiny natriuretických peptidů, které hrají ochrannou roli) a sartanu, valsartanu.

Tato kombinace umožnila zpomalit progresi onemocnění ještě více, než již bylo možné při terapii založené na ACE inhibitorech.

Jedná se o novou třídu antidiabetik (SGLT2-i a SGLT1 & 2-i), u nichž bylo prokázáno, že významně snižují mortalitu a morbiditu u pacientů se srdečním selháním s nízkou ejekční frakcí, kteří již dostávají léčbu inhibitory ACE/sartany/sakubitril-valsartan, anti-aldosteronika a beta-blokátory.

Existuje počáteční důkaz, že tato skupina léčiv může mít také příznivý prognostický dopad u pacientů s ejekční frakcí> 40%.

Lze zabránit srdečnímu selhání?

Pokud jde o kardiovaskulární patologie, včetně srdečního selhání, má zásadní význam prevence, která působí na modifikovatelné kardiovaskulární rizikové faktory, jako je hypertenze, vysoký cholesterol, kouření, sedavost a obezita.

Je proto nutné věnovat náležitou pozornost životnímu stylu, odvykání kouření, pravidelné fyzické aktivitě, udržování hladiny cholesterolu a hmotnosti pod kontrolou.

Lidé s rizikem srdečního selhání by měli mít také preventivní lékařské prohlídky za účelem včasné diagnostiky, a to i při absenci symptomů (jako v případě asymptomatické dysfunkce levé komory), a podle toho podniknout okamžitá opatření.

Přečtěte si také:

Vědecké prohlášení AHA - Chronické srdeční selhání při vrozené srdeční chorobě

Snížení počtu hospitalizací se srdečním selháním v Itálii Míra výskytu koronavirové choroby 19 Pandemická epidemie

Dovolená v Itálii a bezpečnost, IRC: „Více defibrilátorů na plážích a přístřešcích. K geolokaci AED potřebujeme mapu “

Zdroj:

Dr. Daniela Pini - Humanitas

Mohlo by se Vám také líbit