ANPAS (a Itálie) přijdou: rozhovor s novým prezidentem Niccolò Mancinim

Před pár dny skončil 54. kongres ANPAS a byl zvolen nový národní prezident Niccolò Mancini. Náš rozhovor

Představit si italský dobrovolnický a záchranářský svět bez ANPAS by bylo prostě nemožné: mluvíme o více než 100 tisících dobrovolnících a asi 1,600 2,700 profesionálních operátorech s více než XNUMX XNUMX sanitky rozptýlené po celé zemi.

Působivá čísla, která vyprávějí příběh o cestě a cestě, kterou v průběhu let podnikly veřejné asistence.

Rozhovor s Niccolò Mancinim, prezidentem ANPAS

Nově zvolený prezident nás okamžitě zasáhne svou přirozeností a bezprostředností vystupování, což přirozeně usnadňuje dialog a uklidňuje jeho partnera.

Vzniká upřímný chat, který se ještě více než konkrétních témat dotýká hodnot, v rámci kterých se ANPAS pohyboval, pohybuje a bude pohybovat.

„Jsem dobrovolník,“ říká prezident Mancini a popisuje sám sebe, „narozený ve Florentské veřejné asistenční službě v roce 1996, a tam jsem završil své zkušenosti jako mladý post-puberťák.

Byl jsem tak nadšený, že jsem mohl udělat něco dobrého v naší komunitě, a v průběhu let jsem tuto touhu trochu rozšířil z hlediska měřítka, stimulován také touhou mít vztah k lidem, což je příležitost, která je častá v Veřejná pomoc.

Tam jsem vyrůstal jako dobrovolník, nejprve jsem se zabýval školením i každodenními operacemi, do kterých se chce dobrovolník ponořit, postupně jsem nasbíral určitou zodpovědnost, a pak jsem se ponořil do činnosti hnutí na regionální a posléze národní úroveň".

OBJEVTE NÁDHERNÝ SVĚT DOBROVOLNÍKŮ ANPAS NÁVŠTĚVOU STÁNKU NA EXPO

Volby vždy přicházejí jako důsledek projektu, vize budoucnosti: jaké jsou pokyny, v nichž se bude akce ANPAS pohybovat v blízké budoucnosti?

„Věřím,“ vysvětluje Niccolò Mancini, „že je všeobecně známo, že procházíme historickým styčným bodem, a proto pojmový a kulturní rámec, na který jsme byli zvyklí při řešení problémů, při interpretaci jevů, které pak vedou k budování řešení na půda se trochu změnila.

V tomto smyslu se domnívám, že ANPAS vyjadřuje velmi silnou touhu být interpretem této změny a vyjadřovat tak řešení, která mohou být znovu zpřístupněna územním společenstvím i jednotlivcům.

A že má jaksi ambici představovat onu záruku přizpůsobení se této změně s efektivitou, efektivitou a spolehlivostí, která se prokázala po mnoho let.

Při tom všem pro nás zůstává zásadní myšlenka být dobrovolníkem.

Dobrovolníci tedy znamenají také svobodu v dialogu s různými sociálními aktéry a svobodu ve vnímání potřeb: Veřejné asistence jsou historicky hraniční místa, lidé se na nás často obracejí s nejčastějšími potřebami.

Touhou, která v průběhu těchto měsíců dozrála v kongresové zkušenosti, je postavit se jako most mezi veřejným a soukromým, mezi potřebami jednotlivce a zájmy komunity.

Cílem je vytvořit kritickou masu kolem myšlenky, že je možné mít spravedlivější společnost prostřednictvím kolektivního závazku.

Dalším cílem je o něco více „vnitřní“, a to vytvoření „školy“ veřejné pomoci jako místa, do kterého investujeme myšlenku přemýšlení o hlavních problémech a kritičnosti, které jsou před námi.

A konečně, jedním z cílů jsou mladí lidé: jedno z témat, které vzešlo z posledních regionálních kongresů, zdůraznilo potřebu pěstovat co nejtěsnější vztah ke světu mládeže.

To jsou, obecně řečeno, myšlenky, které uzrály“.

V minulých dnech se konal Mezinárodní den dobrovolnictví. Jakou hodnotu přikládáme této realitě v dnešní Itálii?

„Věřím, že dobrovolnictví dnes,“ odpovídá prezident ANPAS, „představuje jeden z klíčů k řešení, které nám náš „systém společnosti“ nabízí.

Je to jeden z prvků, kolem kterých lze znovu vybudovat a obnovit celou řadu sociálních vazeb, které svým způsobem přesahují pouhé uspokojení potřeby: znovuvybudování smyslu pro komunitu, sdílené sociální odpovědnosti.

Ale také to, že nás může otevřít novým formám výkladu, které přesahují tržní modely, v tom smyslu, že v rámci tržního hospodářství může být dobrovolnictví, jak jsem již zmínil, mostem mezi tržním hospodářstvím a sociální ekonomikou.

Obojí je nezbytné, nečtu je jako jasnou vzájemnou alternativu, ale jako formu integrace“.

Cyklicky se navrhuje reforma nouzového systému. O čemž se ve skutečnosti v parlamentu nikdy ani nemluví. I v něm se mluví o roli dobrovolnického sektoru: jaký na to máte názor?

„Otázka je extrémně složitá,“ přemítá nový prezident, „na kterou jeden člověk sám nemusí být schopen dát úplnou odpověď.

Proč? Protože italský nouzový systém je složitý a má velmi odlišné aktéry.

Pokud jde o nás, myslím, že je třeba zdůraznit, že v tomto systému svět dobrovolnictví vyjádřil svou kapacitu, šel bych tak daleko, že se ukázal jako jeden ze základních prvků tohoto systému, který podporuje to v průběhu let subsidiárním způsobem.

Domnívám se, že ve vztahu k dobrovolnictví, s ohledem na tak citlivé téma, může tolik vyjádřit.

Jsou specifické potřeby, voláme po homogenizaci s ohledem na oblasti, které se nás týkají, tedy zásahy, pomoc a záchranu v území.

Homogenizace postupů, protokolů, školení, ale způsobem, který je pro dobrovolníky udržitelný.

Domnívám se, že je třeba zdůraznit některé body: především funkci národních sítí, které mohou být garantem kvality konečného přínosu dobrovolnictví.

Všechny funkce blízkého občana a spojení mezi různými partnery zdravotnického systému.

A všechny aspekty „vzdělávání“, výcviku k občanství.

Promluvme si o civilní ochraně: stále důležitějším zdroji v této historické fázi změny klimatu. Jaký bude ANPAS v příštích letech? Potřebujete prostředky? Z tréninku?

„Je nepopiratelné, jak odhodlání v průběhu let evidentně rostlo, a viděli jsme to zejména v posledních dvou nebo třech letech událostí, které spolu souvisí,“ vysvětluje Niccolò Mancini.

„Evoluce zkušeností z Civilní ochrana systém,“ pokračuje, „věřím, že musí být završen na dvou frontách: jedna je intervenční ve smyslu připravenosti a připravenosti na mimořádné události, ať už hydrogeologické nebo jiné povahy; na druhou stranu víme, že se určitým způsobem připravujeme na riziko.

V tomto smyslu tedy složka výchovy, vzdělávání a osvěty směrem k občanům, počínaje školami a dospělými, kteří potřebují informace.

S tím se dá hodně udělat, stejně jako s myšlenkou činnosti civilní ochrany, která je vždy aktivní, tedy jak v nouzových, tak v klidových obdobích.

Možná bude nutné přehodnotit dislokaci zdrojů a zařízení na národní úrovni, aby byly makrooblasti přítomny v různých územních složkách“.

Nyní pojďme k sanitkám: energetická krize dopadá tvrdě, nárůsty bohužel pociťují zejména dobrovolné spolky. Jaké odpovědi očekáváte od institucí?

„Toto je také naprosto aktuální téma.

Přímá odpověď, kterou lze dát, je, že se očekává pomoc, zejména pro malé organizace v terénu, protože právě ony skutečně zaručují mnoho blízkých aktivit, což také vytváří onen most mezi institucí a potřebami občanů.

Je logické, že tento požadavek vznášíme s vědomím, že smysl pro odpovědnost je zapotřebí na všech stranách, v tom smyslu, že i my víme, že veřejná kasa, zejména na regionální úrovni, byla podrobena zkoušce s ohledem na nouze, ze které se dostáváme.

Je tedy třeba pozornosti, pomoci, opatření k odlehčení spolků, ale s pocitem odpovědnosti.

Ze strany všech národních sítí je velká informovanost o tomto vážném problému a všichni se aktivně podílíme na snaze nasměrovat tyto intervence do tohoto světa, který s ohledem na potřeby lidí skutečně tolik zaručuje“.

Uzavíráme s úsměvem: Chtěl jsem se vás zeptat, jaký byl moment vašeho zvolení na emocionální úrovni, a vyjádřit přání a pozdrav pro vaše dobrovolníky

„Přiznávám,“ usmívá se prezident Mancini, „a přiznal jsem to velmi otevřeně těm, kteří v tu chvíli stáli přede mnou, že slyšet mé jméno vyslovované v kontextu, který představuje průřez mého života, více než 50 procent mé existence, byla velká a upřímná emoce.

Zejména proto, že mám tu „chybu“, že stále věřím v tento systém dobrovolnictví a v síť, kterou mám nyní tu čest zastupovat.

A tak to byla velká emoce, netřeba dodávat.

Emoce umocněná pocitem, že můžete udělat něco, v co věříte.

Rozloučení s dobrovolníky byla první věc, kterou jsem udělal krátce po domluvě, protože jsem cítil potřebu, protože odtud jsem přišel a myslím, že tam zůstanu.

V tu chvíli jsem je popsal jako mízu života: dobrovolník je skutečně něco velmi cenného.

Záměrem by bylo přivítat je všechny ve velkém objetí a říct jim „pojďme, kluci, pojďme vpřed hrdí na to, co děláme, as nadšením, které jsme vždy měli“.

Necháme prezidenta ANPAS Niccola Manciniho, aby přemítal o své vizi budoucnosti a bodech projektu, které vyjádřil: „nápad“ je možná slovo, které několikrát zopakoval spolu s „školením“ a „mostem“.

Tři slova, která jediná vyjadřují mnohé z toho, co budeme pozorovat v následujících měsících.

Pro celý rozhovor s novým prezidentem ANPAS se podívejte na video (italský jazyk, možnost výběru titulků):

Přečtěte si také:

Nouzové živě ještě více…Živě: Stáhněte si novou bezplatnou aplikaci vašich novin pro IOS a Android

Porto Emergenza a Intersos: 6 sanitek a termokolébka pro Ukrajinu

Sanitky, vozidla pro přepravu zdravotně postižených a pro civilní ochranu, čisté zdraví: stánek Orionu na nouzové výstavě

Školení záchranářů: Emergency Expo vítá Formuli Guida Sicura

Bezpečnost dětí v sanitce – Emoce a pravidla, jakou linku dodržovat v dětském transportu?

První dva dny testovacího parku speciálních vozidel 25. a 26. června: Zaměření na vozidla Orion

Pohotovost, ZOLL Tour začíná. První zastávka, Intervol: Dobrovolnice Gabriele nám o tom vypráví

Anpas Marche se ožení s projektem Formula Guida Sicura: Školicí kurzy pro řidiče záchranářů

Zdroj:

Nouzová výstava

Roberts

Mohlo by se Vám také líbit