Jak se vypořádat s poruchami příjmu potravy
Co jsou poruchy příjmu potravy? DSM-5, tedy nejdůležitější z diagnostických příruček, na které se odborníci mezinárodně odvolávají na diagnostiku psychologických a psychiatrických poruch, definuje poruchy příjmu potravy (EAD) jako „charakterizované přetrvávající poruchou příjmu potravy nebo chováním souvisejícím s jídlem, které má za následek zhoršenou konzumaci potravin. nebo příjem a významně narušuje fyzické zdraví nebo psychosociální fungování“
Dále manuál identifikuje následující diagnostické kategorie: Pica, Porucha přežvykování, Porucha vyhýbání se/omezování příjmu potravy, Mentální anorexie, Mentální bulimie, Nekontrolovaná porucha příjmu potravy, Výživa nebo porucha příjmu potravy se specifikací a konečně Výživa nebo Porucha příjmu potravy bez specifikace.
Pomocí těchto kategorií jsme schopni kategorizovat všechny poruchy, které se mohou vyskytnout již od raného dětství.
Je však třeba upřesnit, že diagnostické kategorie nám neříkají nic o osobě trpící poruchou příjmu potravy, každá osoba je více než jednou diagnózou
Když říkáme „dívka trpí mentální anorexií“, neříkáme tím nic o hlubším významu, který porucha pro tuto mladou pacientku získává, skutečně někdy může zneužití diagnózy u postiženého poruchu spíše indexikalizovat, než vypudit.
Individuální, rodinná a nutriční terapie pro léčbu poruch příjmu potravy
Je zřejmé, že klinická diagnóza je užitečná pro možnost hovořit mezi profesionálními kolegy a definovat, jaké jsou společné linie této poruchy.
Definování někdy umožňuje vědět, jak se orientovat a ovládat úzkost, ale není to lék.
Lék je něco jiného.
Slovník Treccani definuje péči jako „pilný a starostlivý zájem o předmět, který zapojuje naši duši i naši činnost“; Domnívám se, že tato definice je úplná, takže když se staráme o pacienta trpícího poruchou příjmu potravy, měli bychom se chovat jako matka, která je dostatečně dobrá na to, abychom ho vychovávali, pomáhali mu rozpoznat jeho potřeby, podporovali ho v jeho/ji. její první krůčky, vychovávat ho/ji s láskou, ale nejen to, měli bychom se chovat „otcovsky“ a povzbuzovat ho tak k samostatnosti a sebevědomí při prvních krocích ve světě mimo rodinu.
Intervence u poruch příjmu potravy je složitá a často vyžaduje k úspěchu spojení individuální a rodinné terapie a také výživy.
Individuální terapie je užitečná pro individuální rozvoj člověka; je důležité mít terapeuta, který se stane vnitřním referenčním bodem v těžkých chvílích, kterým bude muset pacient čelit; zatímco rodinná setkání jsou užitečná pro vypracování nových vztahových modalit, které jsou funkčnější pro celou rodinu a užitečné pro zaručení správné emocionální podpory pro trpícího člověka, který mu/jí pomáhá dostat se z evoluční stagnace, ve které se nachází/ sama a ve kterém je pozastavena celá rodina.
Poruchy příjmu potravy: jaký je vztahový význam?
Porucha příjmu potravy ve skutečnosti znamená vývojovou stagnaci, tj. nemožnost růst a vyvíjet se; to platí téměř vždy pro všechny varianty poruch; jako by se u osoby trpící poruchou projevila nemožnost udělat nějaký vývojový skok, např. přechod z dětství do dospívání, který implikuje právě vstup do světa dospělých, a tedy nutnost konfrontace směřující ke konstrukci vlastního vlastní hodnoty a zájmy, stejně jako sexuální touhu s následnou volbou prvních partnerů.
Nástup poruchy příjmu potravy má tedy téměř vždy vztahový význam, který je třeba uchopit, pochopit a prozkoumat.
Například, co chce symptom komunikovat v rámci své rodiny? Své matce, otci, bratrům a sestrám?
A tak dále.
V terapii bude důležité vystopovat historii rodiny vytvořením a vytvořením nového příběhu, nového příběhu sdíleného a vytvořeného hlasem všech členů rodiny.
Rodiny o sobě často vyprávějí „příběhy“, které mají vždy stejnou zápletku; terapie jim umožňuje změnit děj a vytvářet kapitoly v rámci cesty, která se zdála být již napsaná, ale byla pouze omezeným čtením několika nebo určitých historických časů.
Dalším důležitým aspektem bude pochopení, z jaké události porucha příjmu potravy vzešla a jak to souvisí s vývojovým blokem pacienta.
Za diagnózou tedy existuje osoba a ta je jedinečná; musíme pamatovat na to, že utrpení není hanba, ale dar, protože jen díky křehkosti se setkáváme s pravou tváří lidského bytí a toho, že jsme sami lidmi a tvořivými.
Právě v podání ruky k druhému narážíme na jeho sílu a jeho potřebu, a jedině tímto důvěrným a důvěřivým kontaktem s druhým můžeme dojít k tomu podstatnému, a tím k sobě s druhým.
Přečtěte si také:
Nouzové živě ještě více…Živě: Stáhněte si novou bezplatnou aplikaci vašich novin pro IOS a Android
Infekce kontaminovanými potravinami: co to je, léčba a léčba
Střevní virus: Co jíst a jak léčit gastroenteritidu
Co je Proctalgia Fugax? Příznaky, příčiny a léčba
Vdechování jídla a cizích těles v dýchacích cestách: Příznaky, co dělat a hlavně co nedělat
Příznaky a léčba bakterií Escherichia Coli