Barvoslepost: co to je?
Barvoslepost – neboli dyschromatopsie – je stav, který vede postiženého k rozvoji trvalé neschopnosti rozpoznávat a vnímat barvy.
Toto změněné vnímání ovlivňuje – v závislosti na případu – všechny stupně barevné škály nebo jen některé z nich.
Termín „barvoslepost“ je pojmenován po Johnu Daltonovi, který jako první – v roce 1794 – popsal tuto konkrétní poruchu ve svém článku „Mimořádné skutečnosti spojené s barevným viděním“.
Sám vědec trpěl červeno-zelenou dyschromatopsií nebo – přesněji, jak uvidíme později – deuteranopií.
Barvoslepost: čím je způsobena a kdo jí trpí
Barvoslepost závisí na recesivní mutaci nalezené v chromozomu X, je tedy převážně genetické povahy.
Je tedy ve většině případů přítomna u jedince od narození.
Jak lze očekávat, mužští jedinci jsou pravděpodobněji postiženi, protože jsou-li nositeli pouze jednoho chromozomu X, pokud se tento zdá zmutovaný, je mnohem pravděpodobnější, že se u nich projeví barvoslepost.
U žen, které mají ve své genetické výbavě „náhradní“ chromozom X, je méně pravděpodobné, že se u nich vyvine barvoslepost.
Barvoslepost lze také získat v důsledku nemoci nebo intoxikace léky, jako je hydroxychlorochin, chemikáliemi, jako je styren a organická rozpouštědla.
Barvoslepost nebo achromatopsie je třeba odlišit od mozkové achromatopsie, kde neschopnost rozlišovat barvy vyplývá z onemocnění mozku, které lze také získat.
Barvoslepost: jak je klasifikována
Barvoslepost je stav, který kombinuje čtyři různé způsoby vnímání barev: achromatopie, protanopie, deuteranopie, tritanopie.
Achromatopsie
Lidé s achromatopsií mají monochromatické vidění, vidí svět černobíle, nejsou schopni vnímat červenou, žlutou nebo zelenou.
Kromě neschopnosti rozlišovat barvy se často vyskytuje nízká zraková ostrost.
Protanopie a protanomálie
Ti s protanopií jsou zcela necitliví na rozsah červené barvy; ti s protanomálií mají pouze nedostatečnou citlivost na rozsah červené barvy.
Deuteranopie a deuteranomálie/teranomálie
Ti s deuteranopií jsou zcela necitliví k zelenému barevnému gamutu; ti s deuteranomálií nebo teranomálií mají pouze nedostatečnou citlivost na zelený barevný gamut
Tritanopie a tritanomálie
Ti s tritanopií jsou zcela necitliví na rozsah modré barvy; ti s tritanomálií jsou pouze nedostatečně citliví na rozsah modré barvy.
Barvoslepost: diagnóza
Diagnóza barvosleposti probíhá kolem třetího roku věku, ve věku, kdy si dítě již většinou uvědomuje barvy kolem sebe a je schopno je identifikovat podle konkrétního jména.
Vystavit dítě do tří let diagnóze barvoslepost by mohlo být pro úspěch testu zavádějící.
Diagnostiku provádí oftalmolog pomocí Ishiharových tabulek
Takzvaný Ishihara test byl navržen stejnojmenným lékařem – profesorem na univerzitě v Tokiu – a poprvé byl publikován v roce 1917.
Tento test používá 38 pseudoisochromatických numerických tabulek, které mají být zobrazeny v sekvenci.
V těchto tabulkách mají čísla a pozadí tendenci se rozmazávat, zvláště u těch, kteří skutečně trpí barvoslepostí.
U dětí jsou čísla nahrazena cestou, kterou lze sledovat nebo sledovat prstem.
Aby bylo možné dále zkoumat a přesně studovat, jakou formou dyschromatopsie pacient trpí, je také vhodné provést Farnsworthův test, který spočívá v umístění série barevných dlaždic ve správném pořadí barev.
Kromě toho byl vyvinut určitý software – který lze zdarma stáhnout do chytrého telefonu nebo tabletu – který umožňuje prvotní návrh možných vad ve vnímání barev.
Jednoznačnou diagnózu lze naopak stanovit až po komplexním očním vyšetření očním lékařem pomocí již zmíněných testů.
Existuje lék na barevnou slepotu?
Barvoslepost v současné době bohužel není léčitelná.
Na experimentální úrovni probíhá studie využívající genovou terapii k léčbě barvosleposti, protože vada je ve všech směrech genetické povahy.
Existuje několik klinických studií založených na integraci defektního genu (CNGB3) se zdravým.
V současné době se studie účastní několik pacientů s těžkými formami s přidruženým slabozrakým, nejlépe monogenně.
Existence různých typů barvosleposti, jak jsme viděli, jejichž léčba by zahrnovala nahrazení nejen jednoho genu, ale více genů, představuje omezení genové terapie, která je schopna nést pouze jeden defektní gen.
V důsledku toho stále neexistují žádné prokázané účinné terapie pro boj s barevnou slepotou.
Přečtěte si také
Nouzové živě ještě více…Živě: Stáhněte si novou bezplatnou aplikaci vašich novin pro IOS a Android
Nemoci oční spojivky: Co jsou Pinguecula a Pterygium a jak je léčit
Co je oční pterygium a kdy je nutná operace
Oddělení sklivce: Co to je, jaké to má důsledky
Makulární degenerace: co to je, příznaky, příčiny, léčba
Konjunktivitida: Co to je, příznaky a léčba
Jak vyléčit alergickou konjunktivitidu a snížit klinické příznaky: Studie takrolimu
Bakteriální konjunktivitida: Jak zvládnout toto velmi nakažlivé onemocnění
Alergická konjunktivitida: Přehled této oční infekce
Keratokonjunktivitida: Příznaky, diagnostika a léčba tohoto zánětu oka
Glaukom: Co je pravda a co ne?
Zdraví očí: Předcházejte konjunktivitidě, blefaritidě, chalazionům a alergiím pomocí očních ubrousků
Co je to oční tonometrie a kdy by se měla dělat?
Syndrom suchého oka: Jak chránit oči před expozicí PC
Autoimunitní onemocnění: Písek v očích Sjögrenova syndromu
Syndrom suchého oka: Příznaky, příčiny a náprava
Jak zabránit suchým očím v zimě: tipy
Blefaritida: Zánět očních víček
Blefaritida: Co to je a jaké jsou nejčastější příznaky?
Stye, zánět oka, který postihuje mladé i staré
Diplopie: Formy, příčiny a léčba