Potrat: medicínské a psychologické aspekty v přístupu k pacientce
K časnému potratu dochází během prvních tří měsíců těhotenství a je bohužel častým jevem, který postihuje asi 15–20 % klinicky zjištěných těhotenství.
To, co vidíme, je však pouze špičkou ledovce tohoto jevu, protože se odhaduje, že 2 ze 3 početí zůstávají nerozpoznané a přecházejí na pozdní menstruaci.
V dnešní době jsou tato tzv. biochemická těhotenství snáze rozpoznatelná díky ultračasným těhotenským testům a je nutné je hlásit lékaři, protože zvláště pokud se opakují, je to indikace k dalšímu vyšetřování.
Pro ženu je velmi těžké uvědomit si, že došlo k potratu
Ve skutečnosti nejsou příznaky těhotenství indikativní (nevolnost, bolest prsou), nemusí se ani vyskytovat nebo se mohou v průběhu času měnit.
Že potratila, si žena může uvědomit přítomností i těch nejmenších teček krve (v takových případech je vždy dobré navštívit lékaře) nebo rutinním ultrazvukovým vyšetřením.
První ultrazvuková kontrola v těhotenství by měla být provedena od sedmého týdne těhotenství (tj. od 6+0), nebo dříve při výskytu abnormálních příznaků (ztráta krve, silná pánevní bolest).
Příčina potratu: není vždy snadné odhalit
V 65 % případů je příčina potratu chromozomální, ke které dochází, když oocyt nese další chromozom a embryo, které se tvoří, má abnormalitu neslučitelnou se životem.
To je hlavní důvod, proč se pravděpodobnost potratu zvyšuje s věkem matky.
V ostatních 35 % případů myslíme na faktory související s matkou, jako je nedostatek progesteronu, změny hormonů štítné žlázy, abnormality dělohy, např. malformace jako septum uteri, endometritida (zánět děložní stěny), imunitní faktory, jako je např. antifosfolipidové protilátky, celiakie, protilátky proti štítné žláze.
Potrat příznakem problému?
Říká se, že potrat je běžný jev, ale když se opakuje, může být příznakem základních zdravotních problémů.
Mezinárodní vědecké společnosti doporučují vyšetření od druhého časného potratu nebo dokonce od prvního potratu, pokud k němu dojde v období vývoje plodu, tedy po třetím měsíci.
Testy v případě polyabortu zahrnují hormonální testy a další týkající se koagulačního systému a autoprotilátek.
Další vyšetření, která se posuzují případ od případu, jsou karyotyp páru a hysteroskopie, test sloužící k posouzení děložní dutiny a vyloučení např. děložního septa, endometritidy.
Kdy je možné usilovat o těhotenství po potratu?
Po předčasném potratu lze po jednom až dvou měsících vyhledat nové těhotenství.
Ve všech případech je užitečné poradit se s lékařem.
Načasování se však také liší podle toho, jak se pár cítí.
Některé se rozhodnou pro nové těhotenství rychle, jiné si raději dopřejí více času na truchlení.
Riziko potratu lze snížit
Ženě usilující o těhotenství se nejprve doporučuje navštívit gynekologa s vyšetřením a ultrazvukem pánve.
Lékař provede inventuru vašeho zdravotního stavu a posoudí přítomnost rizikových faktorů, jako je kouření a nadměrná konzumace alkoholu, které mají vliv na plodnost.
Budou předepsány tzv. předkoncepční testy, zda je nutné očkování (např. proti zarděnkám, planým neštovicím a chřipce pro ty, kteří chtějí otěhotnět v zimních měsících), zda správně funguje štítná žláza, zda je nedostatek vitaminu D.
Lékař podá kyselinu listovou, což je vitamín, který pomáhá předcházet některým malformacím nenarozeného dítěte a zlepšuje ženskou plodnost.
Psychologické aspekty potratu
Ztráta v těhotenství, zejména v prvním trimestru, je běžným jevem a jako taková má tendenci být v kultuře a zdravotnické praxi normalizována a její emocionální dopad je často bagatelizován.
Jako náhlá a neočekávaná událost, která ohrožuje pocit kontroly a předvídatelnosti nad tak důležitým aspektem života, je potrat velkým zdrojem stresu.
Od samého počátku těhotenství si ženy často představují svou budoucnost s dítětem; dítě je ve svých fantaziích zastoupeno již v rané fázi, získává mentální reprezentaci, vnitřní dialog a přípravu na svůj příchod.
Když se ženy dozvědí zprávu o ztrátě, není to krevní sraženina, soubor buněk, embryo, které ztratily, je to jejich dítě, bojí se, že zavinily svou smrt, cítí opuštění a skutečně truchlí tak hluboko. ztráta.
I když probíhá podobně jako konvenční zármutek, jeho zpracování může být obtížnější, protože ztrátu snadno podcení mnoho pro ženu významných osob, jako jsou rodinní příslušníci, přátelé, zdravotnický personál a také širší sociokulturní kontext.
Neexistuje žádné viditelné a rozpoznatelné dítě, pro které by bylo možné truchlit, neexistují žádné sdílené vzpomínky a existuje jen malé uznání připoutanosti ke ztracenému dítěti.
Výsledkem je, že reakce zármutku, místo toho, aby byly považovány za vhodné reakce na ztrátu, jsou popírány nebo nepochopeny, a když jsou zaznamenány, jsou nesprávně identifikovány jako patologické.
Ztráta je minimalizována s očekáváním, že bude v krátké době vyřešena, přičemž se ignorují její potenciální traumatické následky. Bolestivé zážitky jsou někdy zvýrazněny negativními soudy o kvalitě péče, nedostatkem informací a podpory a postoji pečujících.
Na společenské a kulturní úrovni je událost obklopena tichem
Potrat, stejně jako každé jiné zármutek, vyžaduje čas na zpracování a liší se od člověka k člověku, ale pokud se tak nestane přirozeně, je vhodné poradit se s psychologem nebo psychoterapeutem.
Přečtěte si také
Nouzové živě ještě více…Živě: Stáhněte si novou bezplatnou aplikaci vašich novin pro IOS a Android
Transvaginální ultrazvuk: Jak funguje a proč je důležitý
Potrat: Příčiny, diagnostika a léčba
Baby blues, co to je a proč se liší od poporodní deprese
Jak rozpoznat depresi? Pravidlo tří A: Astenie, Apatie a Anhedonie
Poporodní deprese: Jak rozpoznat první příznaky a překonat je
Poporodní psychóza: vědět to vědět, jak se s tím vypořádat
Porod a pohotovost: poporodní komplikace
Pohotovostní zásahy: Zvládání porodních komplikací
Záchvaty u novorozenců: Nouzová situace, kterou je třeba řešit
Diagnostická a operační hysteroskopie: Kdy je to nutné?
Techniky A Nástroje Pro Provádění Hysteroskopie
Použití ambulantní hysteroskopie pro včasnou diagnostiku
Utero-vaginální prolaps: Jaká je indikovaná léčba?
Dysfunkce pánevního dna: co to je a jak ji léčit
Dysfunkce pánevního dna: rizikové faktory
Salpingitida: Příčiny a komplikace tohoto zánětu vejcovodů
Hysterosalpingografie: Příprava a užitečnost vyšetření
Gynekologické rakoviny: Co vědět, jak jim předcházet
Totální a operační hysterektomie: co jsou, co zahrnují
Vulvodynie: Jaké jsou příznaky a jak ji léčit
Co je Vulvodynia? Příznaky, diagnostika a léčba: Promluvte si s odborníkem