Sociální úzkost: co to je a kdy se může stát poruchou

Prožívat sociální úzkost znamená prožívat fyziologickou aktivaci, charakterizovanou např. pocením, tachykardií, suchem v ústech, nevolností, třesem atd., když se ocitneme v sociální situaci, ve které se cítíme vystaveni posuzování druhých. Odkud tato úzkost pochází?

Původ sociální úzkosti

Sociální úzkost lze chápat z evoluční perspektivy, sahající až do dob našich předků, kdy život ve skupině byl nezbytný a nepostradatelný pro přežití, abychom mohli lovit, obstarat si potravu, vychovávat potomstvo a bránit se nebezpečí; sdílení a spolupráce byly proto základními podmínkami pro přežití a vyloučení ze skupiny proto představovalo skutečnou hrozbu.

Tato perspektiva nám umožňuje lépe vysvětlit původ strachu ze společenského odmítnutí a potřeby přijetí a ocenění, a tak pochopit, proč všichni lidé chtějí vypadat dobře a obávají se odmítnutí od ostatních.

V současnosti, i když je naše přežití méně závislé na životě ve skupině, při příležitostech, kdy nás ostatní lidé posuzují (např. při pracovním pohovoru nebo při zkoušce na univerzitě), zažívá většina lidských bytostí úzkost, která na průměrné úrovni může dokonce být užitečné pro optimální výkon.

Kdy se sociální úzkost stává poruchou?

Neexistuje jasné oddělení mezi normální sociální úzkostí a sociální úzkostnou poruchou, ale můžeme přemýšlet o tom, co nám může pomoci tyto dva stavy odlišit.

Jedním parametrem, který nám může pomoci porozumět tomu, kdy se sociální úzkost stává problémem, který je třeba léčit, je míra zhoršení individuálního fungování a pohody.

Lidé trpící touto úzkostnou poruchou prožívají intenzivní úzkost i v situacích, kdy ve skutečnosti nepodléhají úsudku druhých (např. jíst v restauraci, ptát se na informace), protože se obávají, že by se mohli chovat ponižujícím nebo ponižujícím způsobem. že si ostatní mohou všimnout jejich úzkosti, a proto je odsoudí jako směšné nebo slabé.

Odmítání nebo negativní posuzování druhých, což jsou lidské zkušenosti, které mohou charakterizovat sociální vztahy, se pro ty, kdo trpí touto formou úzkostné poruchy, stávají hrozbami, před kterými se musí za každou cenu chránit pomocí dysfunkčních strategií zvládání: obávaným sociálním situacím se tak předchází, nebo pokud to není možné, je konfrontováno zaváděním ochranného chování, strategií, které z dlouhodobého hlediska představují udržovací faktory poruchy.

Reference

Marsigli N. (2018), „Stop sociální úzkosti“, Erickson

Procacci M., Popolo R., Marsigli N., (2011), „Úzkost a sociální stažení. Posouzení a léčba“, Raffaello Cortina Editore

https://www.istitutobeck.com/beck-news/ansia-sociale

Přečtěte si také:

Nouzové živě ještě více…Živě: Stáhněte si novou bezplatnou aplikaci vašich novin pro IOS a Android

Hypochondrie: Když se zdravotní úzkost děje příliš daleko

Ekologická úzkost: Účinky změny klimatu na duševní zdraví

Úzkost: Pocit nervozity, starosti nebo neklidu

Patologická úzkost a záchvaty paniky: Běžná porucha

Anxiolytika a sedativa: Role, funkce a léčba pomocí intubace a mechanické ventilace

Zdroj:

Istituto Beck

Mohlo by se Vám také líbit